…ale nejlepší je přečíst si, co o „Ypsilonech“ a „Ypsilonkách“ píše ve své eseji Danuše Siering. Díky svým dvěma mladým synům je autorka napojená na nastupující německou elitu, která rychle vibruje na vlnách nové ekonomiky, netradičního stylu života a zvláštní kombinaci individualismu a empatie. Kdepak, zapomeňte, že něco o mladých dospělých víte. Zahoďte předsudky a čtěte o paradoxech nesmírně vzrušujícího a zároveň náročného života lidí, kteří vyrostli v časech po pádech Zdi s mobilem u ucha.
Generace Y
Manželova babička byla přesvědčená, že železnice je zkázou lidstva. Možná měla už na začátku 19. století před očima vizi čínských vlaků, které vzdálenost 350 kilometrů zvládají přesně za šedesát minut. Strach z jízdy z Prahy do Berlína by však mít nemusela. Za 4,5 hodiny by v klidu mohla v kodrcajícím se vagonu pozorovat nejen krásy Českosaského Švýcarska, ale i vysmátou mladou generaci, pro kterou jsou pohyb a neustálá změna stejnou samozřejmostí jako dýchat vzduch či v sekundách být propojeni s celým světem.
Těžko by však pochopila, co znamená Generace Y. Tato generace, která je specifickou součástí dnešních mladých lidí, též nazývaná Millenial Kids nebo Digital Native, byla na přelomu tisíciletí ve věku teenagerů. Dnes, tedy ve věku okolo třicítky, odmalička vyrůstajíc ve světě internetu a mobilní komunikace, jsou to vzdělaní, zvědaví a zajímaví mladí lidé. A co je nejpodstatnější – mají vlastní názor. Svoboda rozhodnutí a nevázanost na druhé straně stojí na vrcholných příčkách té pomyslné životní pyramidy a work-life balance je pro mnohé z nich důležitější než kariéra. Proč právě Y? Kvůli anglické výslovnosti písmene y – why. Tato generace se prostě hodně ptá. Již třicet let žiju v Berlíně a díky svým dvěma mileniálním synům mám k mladým lidem blízko. Trpělivě s nimi léta řeším jejich problémy a problémečky a zodpovídám (dle možností) všechny jejich otázky. V posledních měsících jsem je rentgenově pozorovala. Jak žijí? Jak pracují? Jaké mají hodnoty? Co je opravdu baví, a co naopak odsuzují? A hlavně – čeho si váží nejvíce z toho, co mají oni a neměli jejich rodiče? Odpovědi právě na tuto poslední otázku se proplétají celým článkem jak červená nit.
Berlín včera
Ke Generaci Y neodmyslitelně patří i nový životní a pracovní styl. Mladá startupová generace už neobchází zkostnatělé banky, ale pomocnou ruku jim nabízejí andělští investoři „angel investors“, kteří neočekávají, že od příštího měsíce začnou dostávat peníze zpět a jsou ochotni riskovat více než klasičtí investoři. S jejich pomocí vzniká nová kreativní třida, podnikatelé zvaní „entrepreneurs“. Tito mladí lidé, kteří často začínají pracovat už během studia a na počátku své kariéry nejsou napevno zaměstnaní s pravidelným příjmem, potřebovali najít útočiště, které jim umožní finančně přežit jejich dobrodružné začátky. Takové město rychle našli. Od pádu zdi v roce 1989 se Berlín vyvinul v nejvíce progresivní a dynamické hlavní město v Evropě. Jeho velkým lákadlem byla a je nehraná otevřenost a tolerance, jež však má v berlínské kultuře mnohem hlubší kořeny.
V roce 1961 byla skrz centrum města postavena zeď, která Berlín abruptně rozdělila na dva politicky naprosto rozdílné sektory – východní a západní. Aby západní stát zatraktivnil žití na tomto „ostrově“, široko daleko obklopeném nepřátelskými silami, udělila Spolková republika Západnímu Berlínu několik zásadních privilegií. Všechny letenky a základní potraviny v Západním Berlíně byly dotovány státem, nájmy byly nízké, bary a restaurace nemusely dodržovat zákonnou zavírací dobu. A hlavně, mladí muži, kteří do Západního Berlína odešli studovat nebo se sem hned po studiu přestěhovali, nemuseli jít na vojnu. Toto byl zakládající kámen éry, kdy z generace ’68 začala vznikat komunita rebelů, kteří v hlavě byli alternativní k německé konzervativní poválečné společnosti a v srdci nesli sociální ideály hnutí flower power. Tato komunita rychle začala přitahovat zahraniční mladé umělce (Dawid Bowie a Iggy Pop), politické studenty (Rudi Dutschke), politické nekonformisty (Benno Ohnesorg), politické klauny (à la Fritz Teufel) a také scénu, dnes nazývanou LGBT (lesby, gaye, bisexuály a transgendery). Nechybělo ani antiautoritativní hippie hnutí volné lásky Kommuna 1, vedené zakladatelem Rainerem Langhansem a groupie kráskou Uschi Obermeier. Nezanedbatelnou roli hráli i právní zástupci levicové scény, kteří později obsadili významné politické pozice. Například Otto Schily se stal ministrem vnitra a Hans-Christian Ströbele je dodnes ikonou zeleného hnutí.
Dnes…
Po pádu zdi v roce 1989 již sice byla generace ’68 starší, ale mnozí jsou ještě stále aktivní a dodnes sedí na vysokých politických a hospodářských postech. A jejich děti nejen že byly svobodně vychovány, ale často žijí s ideály volnomyšlenkářů doposud. A nejen oni. Všude se mluví o utečencích, kolik jich za poslední měsíce přišlo do Německa. Méně však už se mluví o tom, že jen v roce 2014 přišlo do Německa přes milion imigrantů ze zemí EU – hlavně Portugalska, Řecka, Itálie, Španělska a Švédska.
Kromě historické geneze existuje hned několik důvodů, proč se vysněným cílem hospodářských imigrantů stává právě Berlín. Náklady na bydlení a kanceláře jsou v Berlíně pořád ještě nízké. Sice už začínají stoupat, ale města jako Oslo, Londýn nebo Paříž mají nájmy víc než dvojnásobné.
Čtyři univerzity, sedm odborných a čtyři umělecké vysoké školy a přes třicet privátních vysokých škol produkují každoročně nápady dvou set tisíc mladých mozků, které v Berlíně studují. Že se zde cítí dobře, k tomu zajisté napomáhá i fakt, že Berlín, jako jediné město v Německu, si uchoval status 24/7. Zajít si ráno v 5 hodin na snídani je stejnou samozřejmostí jako home-delivery service jídel z restaurací všech chutí v jakoukoli denní či noční hodinu. Pro gurmánské dobrodruhy doplňuji, že v Berlíně neexistuje světová kuchyně, kterou byste (byť jen o třech stolcích) ve městě nenašli. Od eritrejské přes islandskou až po tádžickou, karibskou či laoskou se dá najít na jídelním lístku vše, co hrdlo ráčí – to vše díky již zmíněnému multikulti stylu. I noční život nabízí pestrost a různorodost. Berlínský nightlife patří k těm nejvzrušujícím, co bary a kluby na světové scéně nabízejí, podle věrného hesla Work hard, party harder. A když je třeba si po propracovaných dnech a probdělých nocích pročistit hlavu, čekají ve volném čase lesy, jezera, parky a zahrady, které pokrývají 44 % plochy Berlína. K nim patří ještě 436 tisíc stromů, které lemují městské ulice; na jeden kilometr ulice tak průměrně připadá 82 stromů! Zaslouženě tak Berlín nese titul Nejzelenější hlavní město Evropy.
V posledních letech získal Berlín další nový titul. Stal se vedle Tallinu hlavním městem startupů v Evropě. Na tom mají velký podíl i coworking places, které začaly v Berlíně vznikat krátce po přelomu tisíciletí. Jejich podstata „společného pracovního prostoru“ start byznysových inkubátorů jenom umocňuje.
Pokračování o Generaci Y — Coworking places zde.
Text Danuše Siering
